Rudolfinum

Vznik Rudolfina jako víceúčelové budovy, jejíž koncepce neměla v té době obdoby, iniciovala Böhmische Sparkasse (Česká spořitelna), nejstarší peněžní ústav na území Českého království, založený v roce 1825. Prestižní stavba vypovídala nejen o finančních možnostech a zázemí Böhmische Sparkasse, ale i o jejím sebevědomí, odpovědnosti a přesvědčení o výsostné úloze umění. Jako místo stavby byla vybrána parcela na pravém břehu Vltavy, přesně naproti Pražskému hradu. Místo, kde stávalo tzv. rejdiště, káznice, Broscheova chemická továrna a nakonec pila podnikatele a rytíře Lanny, tak konečně získalo důstojné využití. O významu investora a zakázky svědčí také jména slavných architektů a stavitelů, kteří byli vyzváni k účasti v soutěži. Byli to například A. V. Barvitius, J. Benischek, V. Lunch, G. Niemann, O. Thienemann, V. I. Ullmann, A. von Wiellemans, J. Zítek a J. Schulz.

Porota složená z tehdejších významných architektů, jako byli třeba H. von Ferstel, T. von Hansen nebo F. von Schmidt, vybrala projekt Josefa Zítka a Josefa Schulze, přestože podle dobových názorů až příliš potlačili ve hmotě a vzhledu požadovanou jednotu budovy, a to ve prospěch dvou funkčně rozdělených částí – koncertní a galerijní. Průčelí koncertní části se zvýšeným bosovaným přízemím, oddělené od dalších pater kordonovou římsou, orientovali architekti na jih (dnes do náměstí Jana Palacha) a fasádu rozčlenili jónskými sloupy a zakončili balustrádou zdobenou vázami a plastikami významných hudebníků. Shodnou výzdobu fasády pak použili i na galerijní část budovy, jejíž severní fasádě dominují monumentální nárožní věže, a obě části tak vizuálně sjednotili. Z prostranství u Vltavy se vstupem v západní fasádě vchází do slavnostní dvorany Rudolfina. Její monumentální prostor lemuje 25 arkád. Slavnostním schodištěm uprostřed se vchází do galerijní části budovy. Osvětlení sbírek bylo funkčně řešeno prosvětlenými stropy.